CHS s bavorským erbem

Musím podotknout, že Cendy také velice miluje procházky. Tentokrát jsme poslali Shetani s Lucinkou a vydali se obdivovat podzimní krásy našeho blízkého okolí, jen s dospělačkou. Počasí krásné, Cendy úžasné k idylce nechybělo vůbec nic.

Dlouho očekávané slunečné počasí mne inspirovalo  k malému fotografování Cendy. Je vidět, že teplé počasí v ní probudilo mateřské pudy a budeme se těšit, že všechno příroda zařídí ke spokojenosti všech zúčastněných. V současné době má naše fenečka "své dny" a v nejbližším okamžiku ji čeká setkání s naším nastávajícím tatínkem štěňátek Dantíkem. Doufáme, že všechno dobře dopadne a příroda zařídí, aby se narodila krásná a zdravá štěňátka.

Cendy nemá zimu moc ráda. Ale někdy se dostane do správné nálady, tak blbne jako  bláznivá holka. Nyní však náladu neměla a chovala se jako dospělá dáma. Tak blbnutí snad příště...

Sedáme do auta a vyjíždíme. Kupodivu celá naše rodina. Mé dvě téměř dospělé dcery tentokrát neprotestovaly a jely s námi. Cendy se též těší, třebaže neví co ji zatím čeká. Ale protože ví, že cesta autem skoro vždycky končí nějakou procházkou, nebo výletem je nadšená. Kam jedem je zatím překvapení. Ještě nikdy nebyla tak blízko stádu daňků ve volné přírodě.
Nejedeme daleko, jen asi půl hodiny cesty, protože Blatná je kousek od našeho bydliště. Co je naším cílem ? Filmaři často vyhledávaný vodní zámek Blatná.  Největším překvapením pro našeho pejska bude určitě zámecký park s rozlohou asi 40 ha patřící k nejpůvabnějším místům na Blatensku. Veřejnosti je park přístupný trvale, neboť je zde oblíbená atrakce - početné stádo daňků skvrnitých, kteří jsou velmi krotcí , nechají se krmit z ruky  a volně se popásají v celém areálu. Cendy však moc krotká nebyla. Spíše byla jako u vytržení, něco takového ještě nezažila. Být tak blízko a přičichnout si, no to je něco. Postupně si však zvykala na přítomnost zvířecích kamarádů, ale z vodítka jsme ji raději nepouštěli, neboť jsme se báli, že by mezi ně až moc  rychle zapadla. Maličko však žárlila hlavně na jejich krmení, nemohla pochopit, proč ten páníček krmí hloupé daňky a jí nic. Ale všechno nakonec dobře dopadlo. Byl to opět povedený výlet .

Krásné sobotní počasí nás opět donutilo k výletu do přírody. Naším cílem se stal památník Jana Žižky u Sudoměře. 16 metrů vysoká monumentální socha byla dokončena v roce 1925 a připomíná vítězství Jana Žižky nad křižáky.

Cendy se jako vždy velmi těšila. Miluje procházky a když zavětří, že se pojede, má neuvěřitelnou radost. Tentokrát jsme vzali i důležitou věc, která je námi často opomíjena.  Foťák...!
Okolí sochy je pěkně upravené. Překrásná příroda, nyní ještě s podzimním nádechem, je úžasná. Rybníky lemované cestami a lesy, které se již pomalu připravují na příchod prvních sněhových vloček.  Pole a louky, na kterých se prohání množství srnek a zajíčků nenechaly samozřejmě naši Cendy v klidu. I při zpáteční cestě byla neustále ve střehu a kdyby mohla, skočila by i do rybníka. Byl to opravdu moc pěkný výlet, který doporučujeme všem milovníkům přírody, neboť je zde na co se dívat.